Každý zahradník tuší, že by měl svou okrasnou nebo ovocnou zahradu občas přihnojit. Jak taková hnojiva vlastně fungují, a co se po jejich použití v půdě s rostlinami vlastně děje ? Vše co se v přírodě děje, má vždy souvislost s chemickými látkami a chemickými ději. Někteří pěstitelé pokládají chemii za něco cizího, co na zahrádku nepatří. Neuvědomují si, že chemie jim dělá „divy“ takřka před očima na jejich vlastní zahrádce, i když rostlinám jinou „potravu“ nedávají, než tu, kterou vyrobí v kompostu nebo na hnojišti. Půda je složitým mechanismem, ve kterém jsou z mnoha předcházejících let obsaženy látky a další do něho neustále vstupují, zatím co jiné odtud odcházejí.
Organická hnojiva
Organická – chcete li přirozená hnojiva (kompost, hnůj, zelené hnojení) poskytují půdě bohatý organický materiál pro tvorbu humusu, který má mimořádný význam v chemismu půdy. Humus vzniká složitými chemickými pochody, ve kterých důležitou úlohu hraje biologický činitel — půdní mikroorganismy. Nejde jen o pochody rozkladné, ale současně i skladebné [syntetické), při nichž vznikají nové látky, které v dodaném materiálu nebyly. Podstatnou složkou humusu jsou složité organické sloučeniny s vysokým obsahem dusíku — huminové kyseliny. Část organické hmoty se rozkládá až na konečné produkty. Přitom se uvolňují živiny, které mohou kořeny rostlin z půdy přijímat.
Průmyslová hnojiva
Průmyslová hnojivá jsou chemické sloučeniny nebo jejich směsi. Aby mohly účinkovat, potřebují k tomu nutně vodu, ať již spadlou v podobě srážek nebo dodanou v závlaze.
Působení půdní vody na hnojiva
Voda působí na rozpouštění hnojiv i jejich další přeměny. Některá hnojivá se v samotné vodě nerozpouštějí. Půdní voda je obohacena oxidem uhličitým, který vzniká jako produkt dýchání kořenů a řady rozkladných procesů. Z kysličníku uhličitého a vody se vytváří kyselina uhličitá, která hraje důležitou úlohu v chemismu půdy. Tato kyselina dokáže rozpustit i hnojivá ve vodě nerozpustná. Na některé druhy hnojiv (mleté fosfáty) musí působit velmi dlouho. Pomáhají přitom i další kyseliny. Při společném působení vody a kyseliny uhličité se hnojivá nejen rozpouštějí, ale současně se uvolňují ionty. Pro rostliny je to životně důležité, neboť jejich kořeny přijímají živiny prakticky jen v iontové formě. Složitější sloučeniny se nejprve přeměňují na jednodušší. Tak např. známé hnojivo močovina se mění na uhličitan amonný. Podobně i dusíkaté vápno, u kterého je proces rozkladu ještě delší.
Působení vápenatých hnojiv
VápněníCo se stane s vápenatými hnojivý dodanými do půdy a jak se uplatňují při úpravě půdní reakce. Mletý vápenec (chemicky uhličitan vápenatý) je v samotné vodě nerozpustný. Teprve ve vodě obsažená kyselina uhličitá jej mění na formu vodorozpustnou (hydrogenuhličitan vápenatý neboli kyselý uhličitan vápenatý). Tento kyselý uhličitan vápenatý se stará o likvidaci silných kyselin v půdě. Převádí je na slabou kyselinu uhličitou. Ze silné kyseliny vzniká kyselina slabá, a tím se kyselost snižuje. Pálené vápno (chemicky oxid vápenatý (reaguje veimi snadno s vodou – tuto reakci známe, neboť se děje při hašení vápna) a tvoří se hydroxid vápenatý. Vzpomeneme-li si na to, co jsme se již dávnou učili v chemii, napadne nás, že jako hydroxid bude neutralizovat kyseliny za vzniku solí a vody. Z dodaných vápenatých sloučenin se po reakci s pudní vodou samozřejmě uvolňují i ionty vápníku, které slouží k výživě rostlin.
Pohyb dusíku v půdě
Dusík se v půdě nachází ve formě ledkové (NO3—), čpavkové (NH4+) a organické. Ledkový i čpavkový dusík se vyplavuje do spodních vrstev půdy, zvláště při intenzívním zavlažování. Méně se vyplavuje čpavkový dusík, protože je v půdě poután (i když jen slabě). Snadná pohyblivost dusíku umožňuje, aby i se dostal do blízkosti kořenového vlášení. Přebytečný dusík, který nemohou přijmout kořeny rostlin, může pronikat hlouběji i mimo dosah kořenové sítě. Nehnojíine proto dusíkem do zásoby. Závažné jsou i úniky obou forem dusíku do ovzduší. Amoniak uniká ze stájí, na hnojišti, z kompostu i na pozemku. Zde je nutno připomenout zásadu, že čpavková dusíkatá hnojivá nesmějí přijít do styku s vápnem, neboť vápník vytěsňuje amoniak z jeho solí. Ke ztrátám ledkového dusíku dochází za nepřístupu kyslíku v kompostu, na hnojišti, v hlubších vrstvách půdy při převlhčení púdy, ale také při větším výskytu snadno rozložitelných organických látek. Ledkový dusík je přeměňován až na volný dusík (N2), který uniká do ovzduší (denitrifikace). Onik obou forem v plynné podobě může dosáhnout až 10—30 % z dodaného dusíku
Jak funguje fosfor v půdě
Sledujeme-li pohyb fosforu v půdě, zjistíme, že jeho obsah silně klesá hloubkou. Je tomu tak proto, že fosforečná hnojivá dodaná na povrch prakticky nepronikají do hloubky. Příznivější situace v rozmístění fosforu je jen na intezívně zavlažovaných a na trvale zatravněných plochách
Fosfor se v půdě vyskytuje v půdě v několika formách – nejsnáze je přijímán H2PO4—. Za nadbytku vápníku a v kyselých půdách při nadbytku železa a hliníku dochází k přechodu na méně přístupnou, případně až na nepřístupnou formu („zvrhávání kyseliny fosforečné“). Vazba v ní je příliš pevná a fosfor se jen obtížně uvolňuje do roztoku. V praxi se všeobecně dopopučuje dodávat superfosfát společně s organickými hnojivý. Princip tohoto tzv. „humusového efektu“ spočívá v tom, že organické látky (humus) na sebe váží prvky, které by jinak vyvolaly přeměnu na nerozpustné formy. Nejsnadněji se uvolňují ionty kyseliny fosforečné, vázané na výměnný vápník (který je poután na půdní koloidy). Nejpevněji poutají fosfor kyselé půdy, a proto je zde nezbytné zásobní hnojení vápnem.
Nezapomeňte na draslík
O pohybu draslíku se tvrdí, že je značný. Velmi však záleží na možnosti poutat se v půdě. Rozlišujeme draslík nevýměnný, výměnný a rozpustný Ve vodě. Nevýměnný je obsažen ve sloučeninách ve, vodě rozpustných a tvoří největší podíl z celkového draslíku. Výměnný draslík je vázán na půdní koloidy kde může být vyměněn za ionty jiného prvku. Tím se uvolňuje a je rostlinám přístupný. Pokud není rostlinami odebrán, přechází na formu rozpustnou ve vodě.
Vodorozpustný draslík je ob-sažen v půdním roztoku a může být přemístěn do spodních vrstev.
