Hnojení průmyslovými hnojivy

Průmyslová hnojiva používáme na zeleninových záho­nech pravidelně organicky hnojených v dávkách, které od­povídají náročnosti jednotlivých druhů (viz tabulka

Skupina zeleniny	Druh	Potřeba hnojenl,)			Poznámky
		dusika- tého (N)	fosfo- rečného (P)	drasel- něho (K)
Košťáloviny	kapusta kedlubny květák zelí	V S VV VV	V V VNT VV	V S VV VV	při organickém hnojení
Kořenoviny	celer černý kořen karotka petržel ředkev ředkvička salátová řepa	xj S M S S VIVI S	V S S S M M S	VV S VV S S M S	při organickém hnojení (platí pouze pro celer)
Plodové zeleniny	okurky paprika rajčata tykev	S S S V	VV V VV V	VV V V S
Cibuloviny	cibule česnek pór	M M S	S S S	S S S	)(bez závlahy nebo intenzív. J zálivky)
Salátové zeleniny	salát špenát štěrbák	S S S	V V S	S VV M
Luskové zeleniny	hrách fazole	VM VM	S S	V V
Vytrvalé a aromatické zeleniny	křen reveů kopr	V V VM	S V VV	S V S

 

Při závlaze nebo pravidelné zálivce; bez závlahy (pravidelné zálivky) používáme o jeden stupeň.‘ nižší potřebu hnojeni průmyslovými hnojivy.

Vyjádření stupně náročnosti v živinách s ohledem na zásobu přístupných živin v půdě přináší tabulka 13, vy­jádření v nejběžnějších hnojivech tabulka 14.

Dusíkatými hnojivy hnojíme většinou nejen při přípravě půdy k výsevu nebo výsadbě, ale zčásti i během vegetace. Platí zásada, že čím větší je celková dávka, čím delší vegetační doba, čím lehčí půda, čím rozpustnější forma dusíku a čím silnější intenzita zavlažování, tím více rozdě­lujeme celkovou dávku dusíku na dílčí dávky, tzn. že tím častěji přihnojujeme. Nejčastěji používáme 1/3-1/2 N před setí= a zbytek během vegetace. Hnojení během vege­tace provádíme buď „na sucho“, nebo formou hnojivé záliv­ky, popř. postřikem. Abychom rostliny při hnojení nespálili, dbáme především na to, abychom záhon po každém při­hnojení zalili, a dále na to, aby koncentrace hnojiva v rozto­ku nebyla příliš vysoká.

Fosforečná a draselná hnojiva tradičně zapravujeme do půdy při předseťové nebo předsadbové přípravě. U velmi náročných plodin na tyto živiny používáme také část (do 1/3) k přihnojování během vegetace na list, nejlépe v kombinovaných hnojivech NPK.

U fosforečného a draselného hnojeni je však možné také využit výhody zásobního hnojení na 2 až 3 roky. V praxi to znamená, že dávky určené pro první až druhou, popř. třetí plodinu sloučíme a zapravíme na podzim (nejlépe s organickou hmotou) při rytí záhonu. Následné druhy zelenin se na zásobně vyhnojených záhonech v dalších letech (2-3) každoročně hnoji jen dusíkatými hnojivy. Fosforečnymi a draselnými hnojivy se již nehnojí, pouze u velmi náročných druhů je možné aplikovat na jaře nízkou startovací dávku pro počáteční růst (nejlépe ve formě kombinovaného NPK hnojiva v dávce 0,1 až 0,2 kg na 10 m²). Předností zásobního hnojení je úspora práce, lepší využití živin z hnojiv, rychlejší vzestup staré půdní síly, urychlení setby nebo výsadby a zamezení nepříznivého vlivu vysoké koncentrace hnojiv v povrchové vrstvě, která nepříznivě ovlivňuje vzcházení zeleninových semen.

Většina zahradních půd má tak příznivé vlastnosti (dostatek humusu, neutrální půdní reakce), že lze na nich uplatnit všechny druhy a typy hnojiv, od fyziologicky ne

utrálnich hnojiv až po hnojiva fyziologIcky kyselá nebo zásaditá, od lehce rozpustných hnojiv až po hnojiva tížeji dostupná apod.

Určité starosti bývají s draselnými hnojivy, protože bývají k dostání většinou jen v chloridové formě (nikoliv síranové). Vysoký obsah chlóru (popř. sodíku) v draselných solích je pro většinu zelenin nežádoucí (hlavně u plodových zelenin), a proto se doporučuje je včas zapravit, a to buď na podzim, nebo během zimy, aby se chlór, popř. i sodík do začátku vegetace vyplavily.